VOLBEAT - God Of Angels Trust
Nikdy som sa nedokázal preniesť cez farbu hlasu...

SURVIVOR - Vital Signs
Kapelu Survivor sleduji až od Jamisonova nástupu,...

VOLBEAT - God Of Angels Trust
Ku Volbeat ma doviedli až rakúski kolegovia pred...

VOLBEAT - God Of Angels Trust
Ešte doplním hodnotenie 6/10

VOLBEAT - God Of Angels Trust
Ono sa niekedy hovorilo, že Volbeat budú po...

RUNNING WILD - The Rivalry
Toto bolo moje prvé CD Running Wild, ktoré som si...

RUNNING WILD - Victory
Taktiež ma prekvapilo vyššie hodnotenie, než...

RUNNING WILD - Victory
Materiál je výborný, ale zabil to tím automatem a...

RUNNING WILD - Victory
Popravdě mě tohle album už vůbec nebaví. Zatím...

RUNNING WILD - Victory
No úplne objektívne sa Running Wild stali sračkou...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu

Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.

Jeho smrt klade ještě jeden vykřičník, možná o dost smutnější. Když odešel před deseti lety Lemmy, bylo to podobné a mluvilo se o odchodu staré gardy poctivých harcovníků, otců zakladatelů hard rockového a heavy metalového stylu. Nyní můžeme s definitivní platností mluvit o odchodu celé generace. Pravda, řada muzikantů ještě zbývá, jenže fakt, že dávným legendám ze šedesátých a sedmdesátých let je skoro osmdesát, leckdy i přes, je všeříkající. Takový ale svět je. Tak, jak kdysi odešli všichni mistři vážné hudby, jejichž odkaz přetrvává dodnes, míří na věčnost i generace těch, kteří kdysi udělali rockovou revoluci a dali světu hudbu, která pobláznila desítky milionů posluchačů. Ozzyho skon je pro toto odcházení smutným symbolem.

Jan Skala, 24. 7. 2025

Lee AARON - Elevate


Po řadě hubenějších let se zdá, že kanadská zpěvačka Lee Aaron je od alba „Diamond Baby Blues“ ve velice dobré formě. To lze soudit nejen z faktu, že v šedesáti letech vypadá pořád velmi dobře, lépe než její vrstevnice, ale zejména podle kvalit předkládaného materiálu, který leckdy strčí do kapsy i známější alba z osmdesátých let. Tehdy ani čtveřice klasických desek od „Metal Queen“ po „Bodyrock“ nebyla dotažena k takové dokonalosti jako „Diamond Baby Blues“ nebo loňská kolekce „Radio On!“, ..více

[recenze]

[03.01.2023]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


THE ERINYES - The Erinyes


Spojovací tendence Frontiers Records zase jednou získala nečekanou podobu. Ke cti labelu patří, že sáhl převážně po neotřelých tvářích, byť Aldo Lonobile začíná mít v poslední době seznam působišť slušně popsaný. Nicméně v projektu The Erinyes je Aldo až tím prvním vzadu (byť jeho kytara nehraje úplně zanedbatelnou roli). Daleko důležitější je trio zpěvaček, které se do projektu zapojily. Jisté je, že Mizuho Lin (Semblant), Nicoletta Rosellini (Walk In Darkness) i Justin Daaé (Elyose) nejen dobře vypadají, ale umí i dobře zpívat, ..více

[recenze]

[02.01.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


THE MATADORS - The Matadors


Na socialistické poměry byla československá hudební scéna šedesátých let docela košatá. Společnost stále ještě vykazovala prvky „chruščovovského tání“, přestože v Kremlu už seděl Leonid Brežněv, který chtěl rychle zatáhnout za brzdu. Než se tak stalo, i za železnou oponu začaly pronikat západní vlivy, co se týče filmu, módy i hudby. Na západ od Aše doslova zuřila revoluce, o kterou se postarala liverpoolská čtveřice The Beatles, reflektující rock n´roll padesátých let, ..více

[recenze]

[02.01.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]


SOLITUDE WITHIN - When Kingdoms Fall


Pokud si dá kapela název podle jedné ze skladeb švédských power-progresivců Evergrey, dalo by se předpokládat, že její hudební krok povedou po podobných stezkách. V případě belgických Solitude Within byste však jakoukoliv spojitost hledali marně. Však také Solitude Within v rámci svého životopisu jedním dechem dodávají, že jejich hudba je zacílená na příznivce Within Temptation, Delain, Nightwish, Evanescence…, a tady už je připodobňování na místě. ..více

[recenze]

[01.01.2023]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SWORD - III


Comebacky bývají různé. Podezřele působí ty, které kapely vyhlásí po dvou letech nečinnosti, což jim nepřidává na důvěryhodnosti. Podivné jsou i ty, kdy je postaví jeden člen ze staré sestavy (nejlépe basista nebo klávesista), který si chce urvat ještě aspoň patnáct minut slávy a parazitovat na slavném jméně. Jenže pak jsou tu takové, kdy se po více než třiceti letech sejde původní sestava a rozhodne se natočit nové album. A právě s takovým comebackem máme co do činění v případě kanadských heavy metalistů Sword. ..více

[recenze]

[01.01.2023]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


AMBERIAN DAWN - Take A Chance: A Metal Tribute to ABBA


Na začátku recenze nového alba finských Amberian Dawn je vhodné položit si existenciální otázku: Potřebuje svět další nahrávku s předělanými hity švédských megahvězd Abba? Odpověď bude zřejmě u většiny lidstva negativní, finský kapelník Tuomas Seppälä by ale určitě nesouhlasil a svůj pohled zdůvodnil bezpočtem argumentů. Jenže ten hlavní je stejně všem jasný, jelikož vydělat si dnes muzikou nějakou zlatku je věc přetěžká a využití hitů, na které se vždy lepily masy lidí, ..více

[recenze]

[31.12.2022]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 3/10]


BRUTUS - Ou jééé... aneb krása poetiky čtvrté cenové


Může se zdát, že Brutus je kapela, která je stará jako lidstvo samo. Každý rok poctivě obráží venkovní taneční parkety, poutě, různé městské a obecní slavnosti a plní kulturní domy po celé republice. Pro někoho může představovat nejryzejší český bigbít, pro někoho je to neposlouchatelný šraml. Pravda může být dvojí, ale je nepopiratelný fakt, že Brutus je prostě fenomén. Chodí na ně zasloužilí důchodci, lidé v produktivním věku i dospívající mládež, která doma poslouchá úplně jinou hudbu,..více

[profily]

[31.12.2022]

[Jan Skala]

[14 komentářů ]


TERAMAZE - Flight of the Wounded


Od okamžiku, kdy Teramaze představili své první album s Deanem Wellsem na pozici frontmana, uplynuly v říjnu dva roky. Jen o tři dny dříve australská čtveřice představila nové album. Z hlediska časového by toto konstatování nebylo až tak speciální, kdyby v mezidobí Teramaze nestihli vydat ještě další dvě desky. A byť téměř sedmdesáti minut, tak jako v případě Wellsovy pěvecké premiéry už žádné album nedosáhlo (a v jednom případě zůstali Teramaze dokonce hluboko pod jednou hodinou),..více

[recenze]

[30.12.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Thrashmetalové novinky roku 2022 - část XII. - kapely FUGITIVE, EXKIL a REDIMONI


Jestli si někdo pokládá otázku, co bude s kapelou Power Trip po skonu frontmana Riley Galeho, jedna varianta možné odpovědi je na světě. Kytarista Blake Ibanez totiž založil s několika dalšími kumpány těleso Fugitive, jež má za cíl navázat na tvorbu jeho texaské formace a zároveň nabídnout vlastní díl tvůrčí osobitosti. Prvním výsledkem je EP „Maniac“, které vyšlo v půli tohoto roku a jež v podstatě do puntíku splňuje výše popsanou ambici. Dvouminutové intro „Javelin“, ..více

[recenze]

[30.12.2022]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]


PUHDYS - Zufrieden?


Vyprávění o Puhdys jsme přerušili v pro kapelu úspěšném roce 1999, v němž kapela na albu „Wilder Frieden“ podstatně omladila svůj sound novým a techničtěji mnohem více erudovaným baskytaristou. První dvě desetiletky oslavili muzikanti vydáním živého dvojalba a díky technickému pokroku si mohli dovolil inovovat – na vyprodaný, výroční 3000. koncert v Berlíně si pozvali televizní štáb a zaznamenali pro fanoušky koncert na módní DVD, opatřené prostorovým zvukem. 22 000 fandů v lesním amfiteátru vytvořilo divokou atmosféru, ..více

[recenze]

[29.12.2022]

[Jirka Lulek]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


VANDENBERG - Alibi


„Zpohodlněli jsme a řekli jsme si, že druhé album žádnou propagaci potřebovat nebude. Tím pádem ani spousta lidí nevěděla, že deska vyšla,“ řekl k menší úspěšnosti alba „Heading For A Storm“ Adrian Vandenberg. I takhle lehce se dá zabrzdit či dokonce pohřbít slibně rozjetá kariéra a s holandskou čtveřicí to vypadalo po neúspěchu druhé desky o poznání hůře než v době, kdy „Burning Heart“ vládla hitparádám na obou stranách Atlantiku i Pacifiku. Začínalo docházet ke třenicím, které vyústily ve skutečnost, ..více

[recenze]

[29.12.2022]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


CADAVERIA - Emptiness


Italská Cadaveria osm let mlčela, alespoň co se týče řadových alb, během této vydala několik singlů a a některé z nich si našlo cestu na nové dlouhohrající album, které nese název „Emptiness“. Bylo otázkou, kam se za osm let kapela posunula. Frontwoman kapely Cadaveria (Raffaella Rivarolo) oslavila padesátku a dlouhou mezeru mezi deskami zapříčinila i rakovina, kterou zpěvačka prodělala.

..více

[recenze]

[28.12.2022]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


ARC OF LIFE - Don`t Look Down


Arc Of Life nakonec nejsou jen jednorázový projekt, jak se původně předpokládalo. Nic na tom nezměnil fakt, že domovská kapela základního jádra Arc Of Life, legendární Yes, se loni probrali k životu a do světa překvapivě vypustili comebackovou desku „The Quest“. Ta nadchnout nedokázala, stejně jako řada alb Yes za posledních dvacet, pětadvacet let, a celkově (co se týče kvality, ne publicity) zůstala i za debutem Arc Of Life, který porovnání s klasickými alby Yes nesnesl. ..více

[recenze]

[28.12.2022]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 5/10]


SILENTLIE - Equilibrium


Pokud se kapela mihne v soundtracku k filmu „Blood Sister“, mohlo by to naznačit, jakým směrem se hudební uskupení ubírá. Italská čtveřice Silentlie se od svého založení v polovině první dekády tohoto století celkem systematicky drží atmosférického heavy metalu s prvky gotiky, odvolává se na Ghost a The Cure, coby chuťové ideové vůdce (přidává k němu i Ozzyho Osbourna, ale na toto vodítko bych až tak nespoléhal) a hlavně má v čele charismatickou Giorgiu Sacco Taz s osobitým vokálem – na jeho základě ..více

[recenze]

[27.12.2022]

[Savapip]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


DISTURBED - Divisive


Disturbed nikdy nebyli takový zázrak, jak se snažila zejména americká média léta fanouškům podsouvat. Měli raketový start s debutovým albem „The Sickness“, svezli se po světě s Marilynem Mansonem na vrcholu slávy, ale vše vyprchalo velmi brzy. Obzvlášť poté, co kapela opustila módní škatulku nu-metalu a začala se věnovat jakémusi mixu moderního heavy metalu, hard rocku, post-grunge a alternativy, což ji zařadilo do šedého zástupu kapel, kterých je v Americe nepřeberné množství. ..více

[recenze]

[27.12.2022]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 5,5/10]


BLACKRAIN - Untamed


„Nic zásadního jsme nezměnili. Vždy jsme psali písně, které sami milujeme, a protože se naše sestava nezměnila, nemůžeme vlastně dělat nic jiného. Našim cílem je neustále se zlepšovat a doufáme, že jednoho dne napíšeme perfektní píseň…“, komentoval aktuální situaci u Blackrain kytarista a zpěvák Swan. Je úžasné, jak v několika málo slovech lze dokonale charakterizovat více než padesátiminutové dění na novince „Untamed“. Francouzská glam metalová čtveřice je poměrně snadno rozpoznatelná, ..více

[recenze]

[26.12.2022]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Listování : << < 102 / 661 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.14431 sekund.